Felix III. byl biskupem římským od roku 483 až do své smrti v roce 492. Pocházel z římské senátorské rodiny, před zvolením do papežského úřadu byl ženatý a vdovec. Proslavil se především svým rozhodným postojem k Henotikonu, císařskému ediktu vydanému císařem Zenem. Jeho odmítnutím tohoto dokumentu Felix III. zahájil akaciánský rozkol, významné rozdělení mezi východní a západní církví, které trvalo několik desetiletí.
Církevní působení

Po nástupu na papežský stolec Felix III. odmítl Henotikon, který měl usmířit protichůdné teologické názory na podstatu Krista. Jeho odmítnutí přijmout edikt vedlo k exkomunikaci patriarchů v Antiochii a Alexandrii. Tyto kroky přispěly k dlouhodobému rozkolu mezi Východem a Západem. Dále svolal synodu v roce 487, aby stanovil pravidla pro opětovné začlenění katolíků, kteří dříve konvertovali k ariánství pod vládou Vandalů.
Uctívání

Jako svatý v katolické, anglikánské a ortodoxní tradici je vzpomínán pro svou obhajobu pravověří. Jeho svátek se připomíná 25. února. Tradice ho také spojuje s jeho potomky, včetně rodiny papeže Řehoře I., skrze kterou je zaznamenána jeho rodová linie.
