Federico Albert se narodil v Turíně v roce 1820. Po počátečním uvažování o vojenské kariéře vstoupil v roce 1836 do kněžského stavu a byl vysvěcen v roce 1843. Během svého působení působil jako kaplan u královského dvora a spolupracoval s Janem Boskem. Nejvíce je znám svou oddanou službou chudým v Turíně, kde založil různé instituce pro děti a založil Vincentiny sester Mary Immaculate, řád běžně známý jako albertinky.
Život a působení
Po vysvěcení Albert sloužil u dvora krále Karla Alberta a později si získal respekt krále Viktora Emanuela II. Intenzivně se zaměřil na podporu potřebných, založil domovy pro děti a opuštěné dívky. Na podporu těchto charitativních snah založil školu nabízející předměty jako hudbu a francouzštinu. Nakonec působil jako farář v Lanzo Torinese, kde zůstal až do své smrti v roce 1876.
Uctívání
Papež Pius XII prohlásil Alberta za Čestného v roce 1953. Po ověření zázraku ho papež Jan Pavel II blahořečil 30. září 1984. Je uctíván v katolické církvi a jeho svátek se slaví 30. září.