Ermanric z Ellwangenu byl benediktinský mnich, učenec a biskup, který působil v pasavské diecézi v letech 866 až 874. Narodil se kolem roku 814 do švábské šlechtické rodiny, studoval ve fuldském klášteře a později působil jako dvorní kaplan Ludvíka Německého. Jako významný spisovatel a hagiograf napsal několik životopisů svatých. Jeho církevní kariéru poznamenávala intenzivní politická a náboženská rivalita, zejména ohledně misijní činnosti Cyrila a Metoděje na slovanských územích.
Život a kariéra
Po studiu u učenců, jako byl Rabánus Maurus, se Ermanric stal váženým spisovatelem, který psal životy svatého Soluse a Hariolfa. Nakonec se stal nástupcem Hartwiga v úřadu pasavského biskupa. Během svého působení se snažil rozšířit vliv církve do východních oblastí. Tato snaha narážela na značné překážky kvůli jurisdikčním sporům mezi Římem a Konstantinopolem, což vedlo Ermanrica k odporu proti dílu misionářů Cyrila a Metoděje, které považoval za vetřelce.
Konflikt a smrt
Ermanricův odpor proti Metodějovi, konkrétně ohledně používání místních jazyků v liturgii, vedl k uvěznění arcibiskupa. Tato vzpoura vyvolala vážný konflikt s papežstvím. Po intervenci papeže Jana VIII., který požadoval propuštění Metoděje, byl Ermanric zbaven biskupského úřadu. Zemřel v roce 874 po svém odvolání.