Erlembald byl politik a vojevůdce 11. století, který vedl patariánské hnutí v Miláně. Narodil se kolem roku 1001 v rodině Cotta a byl spíše voják než duchovní. Po návratu z poutě do Svaté země ho diakon Ariald přesvědčil, aby vedl reformní hnutí, které usilovalo o očištění ambrosiánské diecéze od korupce. Vyvíjel značný vliv na místní duchovenstvo a zapojil se do intenzivních mocenských bojů s ustavenými biskupy, aby tato církevní reforma byla provedena.
Život a vůdcovství

Jako vůdce patariánů Erlembald využíval politické manévrování i sílu k výzvě stávající církevní hierarchii. Úzce spolupracoval s papežem Alexandrem II. a později získal podporu papeže Řehoře VII. k dosazení reformně smýšlejících úředníků. Jeho působení bylo poznamenáno násilnými konflikty s protistranami a místními biskupy. V roce 1075, po velkém požáru v Miláně, čelil povstání a byl zabit v bitvě, nakonec pohřben v kostele San Celso.
Uctívání
Katolická církev připomíná tohoto svatého 27. července. Jeho ostatky byly několikrát přeneseny, včetně transportu do San Dionigi v roce 1095 pod dohledem papeže Urbana II. a pozdějšího přesunu do milánské katedrály v roce 1528.
