Equitius byl šestýho století opat, který žil v oblasti Valeria Suburbicaria, jež zahrnuje moderní L'Aquila, Rieti a Tivoli. Jako oddaný následovník svatého Benedikta z Nursie hrál významnou roli v šíření mnišství v Itálii a na Západě. Přestože nikdy nebyl vysvěcen na kněze, jeho duchovní pověst byla obrovská. Vedl společenství mnichů v klášteře San Lorenzo di Pizzoli, kde nakonec zemřel.
Život a dílo

Navazující na tradice svatého Benedikta se Equitius zaměřil na šíření mnišského života. Jeho vliv byl tak velký, že přilákal mnoho následovníků v oblasti Valeria, z nichž mnozí později dosáhli významných postavení v církvi. Navzdory svému vedení zůstal laickým náboženským činitelem, nikoli knězem. Po jeho smrti byli mniši pod jeho vedením začleněni do benediktinského řádu.
Uctívání
Svatost Equitia zaznamenal Řehoř Veliký ve svém díle Rozhovory. Jeho pověst vedla papeže k zahájení vyšetřování po určitých stížnostech, ale vyšetřování bylo ukončeno poté, co papež zažil vizi týkající se tohoto opata. Je uctíván jako svatý a jeho svátek se připomíná 11. srpna.
