Engelmar Unzeitig (vlastním jménem Hubert Unzeitig) byl německý katolický kněz z řádu Mariannhillských misionářů, který žil v letech 1911–1945. Do náboženského řádu vstoupil a byl vysvěcen krátce před začátkem druhé světové války. Gestapo ho nakonec uvěznilo v koncentračním táboře Dachau za obhajování Židů ve svých kázáních. Proslul jako „Anděl z Dachau“, poskytoval duchovní péči vězňům a studoval ruštinu, aby lépe pomohl lidem z východní Evropy. V roce 1945 v táboře zemřel na tyfus.
Život a smrt
Po ukončení teologických a filosofických studií ve Würzburgu působil Unzeitig jako farář v Rakousku. Jeho zatčení v roce 1941 vedlo k uvěznění v Dachau, kde působil jako duchovní správce pro vězně. V roce 1944 se dobrovolně nabídl k péči o ty, kteří trpěli tyfem, čímž se sám nakazil. Zemřel v táboře 2. března 1945.
Uctívání
Katolická církev uznala Unzeitze za mučedníka, protože zemřel v nenávisti k víře. Po procesu, který prošetřil jeho hrdinské ctnosti a mučednictví, papež František schválil jeho blahořečení. Je uctíván jako blahoslavený a jeho svátek se připomíná 2. března.