Elia Dalla Costa byl italský církevní představitel, který působil jako arcibiskup florenský a biskup padovský. Narodil se v roce 1872, byl povýšen do kardinálského stavu v roce 1933 a později se stal děkanem Kolegia kardinálů. Nejlépe je znám svými statečnými humanitárními snahami během druhé světové války, kdy aktivně pracoval na ochraně pronásledovaných osob. Jeho oddanost lidským právům a jeho progresivní pastorační přístup z něj učinily významnou postavu v historii katolické církve dvacátého století.
Život a působení

Po vysvěcení v roce 1895 působil Dalla Costa v různých pastoračních rolích, včetně faráře ve Schiu. Během první světové války poskytoval pomoc zraněným vojákům a sirotkům. V roce 1923 byl jmenován biskupem padovským a v roce 1931 se přesunul do Florencie. Jako kardinál byl považován za potenciálního kandidáta na papežský stolec během konkláve v roce 1939 díky své hluboké víře a nepokřikové povaze.
Humanitární práce

Během holokaustu Dalla Costa vystupoval jako nekompromisní odpůrce fašistických a rasových zákonů. Zorganizoval záchrannou síť, která poskytovala útočiště židovským lidem v klášterech, konventech a biskupském paláci. Poskytováním falešných dokladů pomohl stovkám lidí uniknout pronásledování. Za tyto činy ho později Yad Vashem uznal za Spravedlivého mezi národy.
Odkaz a uctívání

Dalla Costa je vzpomínán pro podporu progresivního katolického prostředí ve Florencii, které předjímalo reformy Druhého vatikánského koncilu. Jeho proces blahořečení byl zahájen v roce 1981 a později ho papež František prohlásil za ctihodného. Je uctíván pro svou hrdinskou ctnost a roli ochránce marginalizovaných.
