Eivind Berggrav byl významný norský luteránský biskup, který zastával funkci primasa Církve Norska. Narodil se v Stavangeru v roce 1884 a postupně stoupal v církevní hierarchii, až se stal biskupem Hålogalandu a později biskupem Osla. Nejvíce je znám svým statečným vedením norské církve během nacistické okupace jeho země. Kromě svého odporu proti nacistickému režimu byl Berggrav významnou postavou v celosvětovém ekumenickém hnutí a zastával předsednictví Společnosti biblických společností.
Církevní kariéra
Po studiu teologie v Oslu vstoupil Berggrav do duchovenské služby, navazující na svou rodinnou tradici. Před svým jmenováním biskupem Hålogalandu v roce 1928 působil jako učitel a válečný korespondent. V roce 1937 byl zvolen biskupem Osla, což byla nejvyšší pozice v národní církvi. Během své kariéry byl plodným spisovatelem a překladatelem, přispíval do různých časopisů a publikoval několik knih o teologii a vztahu mezi církví a státem.
Odpor proti nacistickému režimu
Během druhé světové války vedl Berggrav odpor církve proti nacisty podporované vládě. Když se úřady pokusily kontrolovat liturgické praktiky, on a další biskupové odmítli vyhovět a nakonec rezignovali na své státní úřady na protest. Po svém zatčení v roce 1942 byl Berggrav držen v samotě v odlehlé lokalitě nedaleko Osla. Jeho neústupná snaha nekompromitovat se s okupačními silami z něj učinila mezinárodní symbol duchovního a morálního odporu.