Edward Bouverie Pusey (1800–1882) byl významný anglikánský kněz a teolog, který téměř padesát let zastával post profesora hebrejštiny na Oxfordské univerzitě. Byl ústřední postavou Oxfordského hnutí a po odchodu Johna Henryho Newmana se stal jeho vůdcem. Jeho teologická práce se zaměřovala na doktrínu sakramentů a typologii a byl široce známý svými vědeckými příspěvky ke studiu církevních otců a orientálních jazyků.
Akademická a duchovní kariéra


Po studiu na Christ Church se Pusey stal členem Oriel College a později působil jako profesor hebrejštiny. Jeho akademická odbornost zahrnovala německou teologii a různé orientální jazyky. Byl hluboce zapojen do teologické diskuze, přispíval do edice Library of the Fathers a účastnil se mnoha akademických kontroverzí během své dlouholeté kariéry na Oxfordu.
Oxfordské hnutí

Pusey byl hnací silou Oxfordského hnutí, prosazoval vysokokostelní tradice a sakramentální teologii. Jeho vlivné kázání o Eucharistii a pokání pomohlo přetvořit anglikánskou bohoslužbu. Jeho následovníci byli někdy nazýváni Puseyité, on se však osobně držel od ritualismu, který mnozí z jeho přívrženců přijali. Zůstal neústupným obhájcem těchto teologických principů i poté, co jiní vůdci opustili Církev anglikánskou.
Osobní život a odkaz

Pusey byl známý svým upřímným kázáním a vědeckou pílí, žil prostým životem a byl oddaný duchovní rádce. Byl přítelem několika významných osobností, včetně Charlese Dodgsona. Po jeho smrti v Oxfordu byla jeho knihovna zachována ve speciálním domě. Je připomínán v anglikánské tradici a jeho svátek se slaví 18. září.
