Dominique de Villepin je francouzský politik a diplomat, který v letech 2005 až 2007 působil jako premiér Francie za prezidenta Jacquesa Chiraca. Vypracoval se v řadách francouzské pravice jako jeden z Chiracových protégé a mezinárodní pozornost získal jako ministr zahraničních věcí díky svému odporu vůči invazi do Iráku v roce 2003, který vyjádřil v projevu k Organizaci spojených národů. Od roku 2004 do roku 2005 byl také ministrem vnitra a později se stal spisovatelem poezie, esejí a studie o Napoleonovi.
Mládí a diplomacie



Narodil se v marockém Rabatu, část svého dětství strávil ve Venezuele a ve Spojených státech, kde podle svých slov později vyrostl. Studoval na Sciences Po a na École nationale d'administration, poté v roce 1980 vstoupil do diplomatických služeb. Zastával posty v oblasti afrických záležitostí a na francouzských velvyslanectvích ve Washingtonu a v Novém Dillí, než se stal poradcem Jacquesa Chiraca, jehož volební kampaň v roce 1995 řídil.
Ministerská kariéra



Jako ministr zahraničí od roku 2002 vedl de Villepin francouzský odpor vůči plánované invazi USA do Iráku a vytvořil seskupení států, do kterého patřily Německo, Rusko a Čína. Jeho jmenování ministrem vnitra v roce 2004 přineslo opatření proti radikálnímu islámu, včetně kurzů pro muslimské duchovní. Jeho působení v čele vlády skončilo v roce 2007, kdy ho nahradil François Fillon.
Pozdější činnost


Po odchodu z funkce byl de Villepin obviněn v souvislosti s aférou Clearstream, později však ze všech obvinění byl očištěn. Opět upoutal pozornost kritikou stylu vládnutí prezidenta Nicolase Sarkozyho. Publikuje také poezii, knihu o poezii a několik historických a politických esejů, a je čestným členem Mezinárodní nadace Raoula Wallenberga.
