Dominik Savio byl italský teenager 19. století a žák Jana Bosca, který byl později uznán katolickou církví za svatého. Narodil se v roce 1842 v Rivě u Chieri a již od útlého věku projevoval intenzivní náboženskou oddanost, přičemž první svaté přijímání obdržel ve věku sedmi let. Během studií, aby se stal knězem, onemocněl a zemřel v roce 1857 ve věku 14 let. Papež Pius XII ho svatořečil v roce 1954, čímž se stal nejmladším nemučenickým svatým, kterému bylo v té době toto ocenění uděleno.
Raný život
Dominik vyrůstal v pobožné a pracovitě žijící rodině v Piemontu a již od dětství projevoval známky hluboké víry. Byl známý svými častými modlitbami a svým závazkem k morální integritě, často odmítal účast na aktivitách, které považoval za hříšné. Jeho oddanost Eucharistii a jeho zvyk navštěvovat mši byly pozorovány místními duchovními již od dětství.
Mentorství a smrt
Jako student se Dominik dostal pod vedení Jana Bosca, který napsal biografii podrobně popisující chování chlapce. Dominik vyjádřil silnou touhu sloužit církvi prostřednictvím kněžství. Zemřel v Mondoniu po krátké nemoci a zanechal po sobě odkaz hrdinské ctnosti, který vedl k jeho pozdějšímu svatořečení.
Uctívání
Katolická církev uctívá Dominika Savia jako svatého, jehož svátek se slaví 6. května. Je si připomínán pro svou mladistvou svatost a příklad života v ctnosti prostřednictvím každodenní oddanosti a neochvějnosti ve víře.