Jakub z Mark byl italský františkánský mnich, kazatel a spisovatel narozený na počátku 1390. let v Monteprandone. Po studiu práva na Univerzitě v Perugii vstoupil v roce 1416 do Řádu menších bratří. Pětdesát let se věnoval duchovní práci, která zahrnovala působení jako papežský legát a inkvizitor. Proslul svým asketickým životem a snahou potírat různé hereze po celé Evropě, a také se významně podílel na šíření úcty ke Svatému jménu Ježíšovu. Zemřel v Neapoli roku 1476.
Život a působení
Po vysvěcení v roce 1420 Jakub cestoval rozsáhle po Toskánsku, Umbrii a Markách. Jako inkvizitor působil v oblastech jako Bosna, Uhry a části střední Evropy, kde se zabýval potlačováním disidentských skupin. Založil také neziskové úvěrové organizace známé jako montes pietatis, které poskytovaly půjčky s nízkým úrokem. Během své kariéry působil jako rozhodce v interních sporech františkánů a zapojil se do diplomatických snah o usmíření mezi různými křesťanskými tradicemi.
Uctívání a odkaz
Jakub je uznáván jako světec a zázračný tvůrce a katolická církev si jej připomíná svátkem 28. listopadu. Přestože byl původně pohřben v Neapoli, kde je považován za patrona, jeho ostatky byly v roce 2001 převezeny do Monteprandone. Na uměleckých dílech je často zobrazován s kalichem, ze kterého vylízá had, což symbolizuje různé pokusy o jeho život ze strany jeho odpůrců.