Deborah Compagnoniová je bývalá italská alpská lyžařka narozená roku 1970 v Bormiu v Lombardii. Získala tři zlaté olympijské medaile na zimních olympijských hrách v letech 1992, 1994 a 1998. Ačkoli její kariéru poznamenala vážná zranění kolene, která ukončila její účast v rychlostních disciplínách, stala se jednou z nejlepších specialistek na obří slalom své doby. Je všeobecně považována za rovnocennou jiným proslulým italským lyžařským šampionům.
Začátky kariéry
Compagnoniová závodila za klub G.S. Forestale a rychle upoutala pozornost svým talentem. Mezi její rané úspěchy patřil titul mistryně světa juniorů v obřím slalomu a první stupně vítězů ve Světovém poháru. Zranění kolene při sjezdu ve Val d'Isère ji vedlo k ukončení závodění v super-G, v disciplíně, kde by jinak mohla dosáhnout ještě větších výsledků. V roce 1992 vyhrála svůj první závod Světového poháru a olympijské zlato v super-G, ale zranění kolene utrpěné při obřím slalomu následující den opět ovlivnilo její kariéru.
Olympijské a světové úspěchy
Její křehká kolena omezila počet vítězství ve Světovém poháru, které mohla získat, přesto bývala ve formě na velké šampionáty. Olympijské zlato v obřím slalomu získala v roce 1994 v Lillehammeru a výkon zopakovala v roce 1998 v Naganu, kde navíc získala stříbrnou medaili ve slalomu. Mistryní světa v obřím slalomu se stala v roce 1996 a znovu v roce 1997, kdy získala i titul ve slalomu, což se žádné jiné italské lyžařce nepodařilo. Ve Světovém poháru zvítězila celkem šestnáctkrát.
Odkaz
Compagnoniová je považována za jednu z nejvýznamnějších italských lyžařek a sjezdovka Světového poháru v jejím rodném Santa Caterina Valfurva nese její jméno. V roce 1996 od CONI obdržela Zlatý límec za zásluhy o sport. V roce 2026 patřila mezi poslední pochodně nositele při slavnostním zahájení zimních olympijských her Milán Cortina, kdy spolu s Albertem Tombou zapálila olympijský kotel v Miláně.
