Daniela Zanetta byla italská katolická věřící narozená v roce 1962, jejíž život byl poznamenán hlubokou zbožností a vzácnou, oslabující kožní chorobou. Jako členka hnutí Fokoláre se snažila obětovat své fyzické utrpení Bohu a zároveň udržovat aktivní duchovní život. Navzdory častým hospitalizacím a progresivnímu průběhu onemocnění zůstala hluboce zapojena do své farnosti a věnovala se duchovnímu psaní deníku. Zemřela v dubnu 1986 a katolická církev ji uznala pro její hrdinskost.
Život a víra
Už od útlého dětství čelila Zanetta vážným zdravotním problémům kvůli vzácnému kožnímu onemocnění, které způsobovalo puchýře a vyžadovalo častné lékařské zásahy. V roce 1973 se připojila k hnutí Fokoláre a udržovala duchovní dialog se zakladatelkou Chiara Lubich. Během dospívání se účastnila farních aktivit a navštěvovala nemocné děti. Dokumentovala také svou duchovní cestu v deníku, vyjadřovala své myšlenky Ježíši a prosazovala důstojnost života.
Uctívání
Proces jejího uznání začal v roce 2004, kdy byla prohlášena za služebnici Boží. Po důkladném prošetření jejího života a charakteru ji papež František prohlásil za ctihodnou v roce 2017. Toto rozhodnutí bylo založeno na uznání, že projevila hrdinskou ctnost. Je uctívána v katolické tradici a její svátek se připomíná 14. dubna.