Daniel z Padovy byl diakon z 2. století pocházející z Itálie, který sloužil pod svatým Prosdocimem, prvním biskupem Padovy. Pocházel z židovské rodiny a podporoval Prosdocima v jeho misi šířit evangelium v severovýchodní oblasti Novy. Jeho život skončil mučednickou smrtí, když byl vlečen koněm a rozdrcen. Je uznáván jako světec v katolické, anglikánské a pravoslavné tradici.
Život a smrt
Jako věrný pomocník svého biskupa hrál Daniel klíčovou roli v rané křesťanské misi. Po jeho smrti byly jeho ostatky přeneseny do baziliky Santa Maria Assunta v roce 1064. V náboženském umění je často zobrazován s ručníkem a umyvadlem, což symbolizuje jeho službu biskupovi a rituální mycí tradice jeho dědictví.
Uctívání a patronát
Svatého Daniela vzývají ženy s manžely sloužícími ve válce, stejně jako lidé čelící věznění nebo uvěznění. Podobně jako Antonína z Padovy je také žádán o pomoc při hledání ztracených předmětů. Prostory mu věnované zahrnují kapli v kostele Santa Giustina, kde je na oltářním obraze zobrazeno jeho mučednictví.