Daniel z Katounakie byl řecký pravoslavný mnich narozený v Smyrně v roce 1846, který většinu života prožil na hoře Athos. Po studiu na Evangelické škole usiloval o mnišský život a nakonec vstoupil do kláštera sv. Pantaleona v roce 1866. Po období vyhnanství a služby v Thessaloniki se vrátil na Svatou horu, kde založil poustevnu v Katounakii. Je známý svými duchovními spisy a založením mnišského bratrstva, které pokračuje v jeho tradicích. Zemřel v roce 1929 a byl kanonizován za svatého v roce 2020.
Život a služba

Po setkání s různými starci v mládí vstoupil Daniel do kláštera sv. Pantaleona. Vnitřní napětí v klášteře vedlo k jeho dočasnému vyhoštění z Athosu, během něhož pomáhal obnovit klášter sv. Anny Farmakolytrie v Thessaloniki. Po svém návratu na Athos odmítl potenciální biskupský úřad ve své rodné Smyrně, aby se věnoval kontemplativnímu životu. V roce 1881 se usadil v Katounakii a položil základy Bratrstva Danielaioi.
Odkaz a uctívání
Daniel byl plodný spisovatel a napsal mnoho teologických esejů a dopisů. Vyučoval také hagiografii, dovednost, kterou si zachovali jeho nástupci. Byl duchovním průvodcem několika významných osobností, včetně Josefa Hesychasty. Ekumenický patriarchát ho kanonizoval v roce 2020. Pravoslavná církev si ho připomíná 7. září.
