Dagobert II. byl franský král z dynastie Merovejců, který vládl Austrasii přibližně od roku 675 do své vraždy v roce 679. Po smrti svého otce, Sigeberta III., byl vyloučen z nástupnické linie a poslán do exilu do Irska, kde žil jako mnich. Později se vrátil, aby si znovu vybojoval trůn během období občanské války. Jeho krátká vláda byla poznamenána konflikty s Neustrií, mírovou smlouvou s Lombardy a znovuzavedením zlatých mincí.
Život a vláda
Po obřadu tonsury, který ho zbavil práva na království, žil Dagobert mnoho let v exilu v Irsku. Nakonec ho zpět do Austrasie přivedli jeho příznivci, včetně biskupa Wilfrida. Během své vlády bojoval proti svému bratránci Theuderikovi III. a usiloval o stabilitu prostřednictvím diplomacie s Lombardským královstvím. Jeho vláda náhle skončila, když skupina vysoce postavených šlechticů spikla, aby ho zavraždila.
Uctívání
Dagobert je uznáván jako mučedník již od devátého století. Je uctíván v katolické a pravoslavné tradici, a jeho svátek se připomíná 23. prosince. Jeho odkaz zahrnuje ražbu zlatých mincí, které slouží jako historický důkaz jeho autority v průběhu sedmého století.