Charles de Gaulle (1890–1970) byl francouzský generál a státník, který během druhé světové války vedl Svobodné francouzské síly proti nacistickému Německu a Vichystické Francii. V letech 1944 až 1946 předsedal prozatímní vládě Francouzské republiky a v roce 1958 se jako předseda vlády vrátil k moci, poté založil Pátou francouzskou republiku a byl jejím prezidentem až do své rezignace v roce 1969. Jeho zahraniční politika kladla důraz na národní nezávislost, včetně vystoupení Francie z integrovaného velení NATO a vývoje vlastních jaderných sil.
Vedení za války












Po německém vpádu v květnu 1940 odmítl de Gaulle přijmout příměří podepsané jeho vládou a uprchl do Británie. Ve svém Výzvě z 18. června vyzval Francouze, aby v boji pokračovali. Vedl Svobodné francouzské síly a později stanul v čele Francouzského výboru národního osvobození, čímž se stal nesporným vůdcem Svobodné Francie. V červnu 1944 se stal předsedou prozatímní vlády, přechodné vlády Francie po jejím osvobození, a zavedl státem řízenou hospodářskou politiku, po níž následovala tři desetiletí rychlého růstu.
Návrat k moci












Když alžírská válka ohrozila nestabilní Čtvrtou republiku, Národní shromáždění přivedlo de Gaulla v květnu 1958 zpět k moci. Založil Pátou republiku se silným prezidentským postavením a později téhož roku byl zvolen prezidentem. Dohlížel na nezávislost Alžírska, což rozhořčilo pied-noirs a části francouzských ozbrojených sil. Obnovil také úzké vztahy se Západním Německem za Konrada Adenauera a z jeho podnětu byla v roce 1963 podepsána Élyséeská smlouva.
