Charles Schilling byl norský barnabitský kněz a malíř narozený v Oslu v roce 1835. Původně ateista, konvertoval ke katolicismu během studií umění v Düsseldorfu ve věku devatenácti let. Po konverzi se nakonec vzdal své malířské kariéry, aby se věnoval modlitbě a charitativní činnosti. Byl vysvěcen na kněze v Bourges ve Francii v roce 1875 a působil jako duchovní rádce pro Barnabitský řád. Během svých posledních let v Mouscronu v Belgii si jeho pověst svatosti vysloužila přezdívky "vysoký světec" a "svatý z Mouscronu".
Život a služba
Po vstupu do katolické církve v roce 1854 se Schilling věnoval náboženskému životu. Působil ve Francii, Itálii a Belgii jako člen Řehole regulárních kněží sv. Pavla. Jeho přechod od umělce ke knězi znamenal významný posun směrem k duchovnímu vedení, kde provázel ostatní jako duchovní rádce.
Uctívání a uznání
Po jeho smrti v roce 1907 mnoho lidí navštěvovalo jeho hrob. V roce 1936 byly jeho ostatky přeneseny do boční kaple v Barnabitském kostele. Je jediným norským knězem z období po reformaci, jehož proces svatořečení byl oficiálně zahájen. Poté, co byl prohlášen za služebníka Božího a později za ctihodného, zůstává poutním místem.