Charles Brent byl vlivný episkopální biskup a vojenský kaplan, který žil v letech 1862 až 1929. Narodil se v Ontariu a působil jako první misijní biskup Filipín a později vedl diecézi Western New York. Během první světové války zastával funkci generálního kaplana Amerických expedičních sil. Kromě svých církevních povinností byl významnou postavou v mezinárodní diplomacii, zejména prosazoval globální regulaci drog prostřednictvím vytvoření prvních mezinárodních úmluv o kontrole opia.
Církevní kariéra
Po vysvěcení působil Brent v různých pastoračních funkcích v Buffalu a Bostonu. Jeho působení v bostonské čtvrti South End, kde pracoval ve St. Stephen's, se zaměřilo na pomoc potřebným prostřednictvím misijních domů a ubytoven. Jeho vůdcovství na Filipínách a následná role v New Yorku upevnily jeho pověst oddaného služebníka církve, charakterizovaného prorockým a pastoračním přístupem ke svému působení.
Vojenská a globální práce
Během první světové války působil Brent jako generální kaplan pro americké síly. Zanechal také trvalý odkaz v mezinárodním právu navržením zřízení Mezinárodní komise pro opium. Tato iniciativa vedla k první mezinárodní konferenci o opiu v roce 1912, která vyprodukovala první mezinárodní smlouvu o kontrole užívání drog.