Katerina Dominici byla italská sestra ze Společnosti svaté Anny, která žila v letech 1829 až 1894. Narodila se jako Caterina Dominici nedaleko Turína, vstoupila do svého náboženského řádu v roce 1850 a přijala své řeholní jméno. Je uznávána pro své oddané služby během epidemie cholery v roce 1854 a za své dlouholeté působení jako generální představená své kongregace. Během svého života udržovala úzké vazby s náboženskými vůdci, včetně papeže Lva XIII. a Jana Bosca.
Život a služba
Po rozchodu rodičů v dětství ji vychovával její strýc, kněz. Po vstupu do Společnosti svaté Anny nakonec vedla institut jako generální představená po dobu více než třicet let. I když se její zdraví ke konci života výrazně zhoršilo, pokračovala ve vykonávání svých vůdcovských povinností. V roce 1879 cestovala do Indie a v roce 1884 byla přijata na soukromou audienci u papeže.
Uctívání
Proces jejího blahořečení začal v Turíně na počátku 20. století. Po schválení jejích duchovních spisů a uznání jejích hrdinských ctností ji papež Pavel VI. prohlásil za ctihodnou v roce 1975. Po potvrzení zázraku byla blahořečena v roce 1978. Její ostatky byly přeneseny do kaple mateřského domu jejího řádu v roce 1926.