Bruno ze Segni byl významný italský benediktinský prelát 11. století, který působil jako opat v Montecassinu a biskup ze Segni. Vzdělaný v Bologni se stal uznávaným teologem, známým obhajobou pravověří během Šestého římského synodu. Během své kariéry působil jako důvěryhodný poradce čtyř po sobě jdoucích papežů, doprovázel je na významných cestách včetně koncilu v Clermontu. Přestože zastával vysoké církevní úřady, jeho působení jako opata skončilo poté, co vyjádřil kritiku ohledně Konkordátu z Ponte Mammolo papeži Paschálovi II.
Církevní kariéra
Po studiu teologie a svobodných umění působil Bruno jako kanovník v Sieně. V roce 1079 byl na doporučení papeže Gregora VII. jmenován biskupem ze Segni. Jeho odbornost v posvátném písmě mu vynesla post knihovníka Svaté římské církve. Zastával také funkci opata v Montecassinu, ale později mu bylo nařízeno vrátit se do své diecéze poté, co nesouhlasil s papežstvím ohledně konkrétních politických a náboženských dohod.
Uctívání a odkaz
Bruno je uznáván pro svou zbožnost a teologické příspěvky jako světec v katolické tradici. Jeho kanonizace byla oficiálně oslavena v roce 1181 papežem Luciusem III. v diecézi, kde Bruno působil jako biskup. Je připomínán každoročně 18. července, což je datum jeho smrti v Segni.