Valerio z Bierza byl mnich a asketický poustevník ze 7. století pocházející z oblasti Bierzo ve Visigotském Španělsku. Narodil se kolem roku 630 do visigotské aristokracie a nakonec se vzdal světského života, aby hledal duchovní samotu. Žil jako samotář nedaleko Astorgu, kde čelil různým útrapám a konfliktům s místním duchovenstvem. Je znám především svými dochovanými literárními díly, které podrobně popisují jeho osobní boje a duchovní zážitky.
Život a boje
Po opuštění své aristokratické minulosti žil Valerio jako mnich v klášteře Compludo a také jako poustevník. Při svém úsilí o izolaci se setkal se značným odporem ze strany místních náboženských představitelů. Po sporu s knězem žil v cele poblíž oltáře na panství Ebronanto. V té době se místní muž jménem Ricimer pokusil donutit ho ke kněžství obnovou jeho obydlí, což Valerio interpretoval jako ďábelské vměšování.
Literární odkaz
Valerio zanechal několik spisů, včetně mnišských instrukcí, poezie a zpráv o vizích týkajících se posmrtného života. Jeho nejdůležitějším příspěvkem jsou tři autobiografické spisy, které podrobně popisují pronásledování a fyzické utrpení, které vytrpěl. Tyto texty jsou historiky ceněny pro své popisy jeho života. Přestože byl kdysi mylně spojován s opatským úřadem v San Pedro de Montes, jeho spisy především odrážejí jeho identitu jako askety.
Uctívání
Je uznáván jako světec v katolické, anglikánské a ortodoxní tradici. Jeho svátek se slaví 25. února. Starý nápis v kostele San Pedro ho označuje jako sanctus, což byl titul úcty používaný v jeho době.