Bernardo Calbó byl katalánský právník, mnich a biskup 13. století, který sloužil katolické církvi v různých funkcích. Narodil se kolem roku 1180 poblíž Reusu a původně pracoval jako úředník arcidiecéze v Tarragoně, než vstoupil do cisterciánského řádu v Santes Creus. Po působení jako první opat kláštera byl jmenován biskupem v Vicu. Jeho rozmanitá kariéra zahrnovala vojenskou službu během Reconquisty, kde poskytoval materiální podporu obléhání Burriany a Valencie.
Život a kariéra
Pocházejíc z rytířské rodiny, Bernardo kombinoval právní odbornost s náboženskou oddaností. Zúčastnil se křížové výpravy proti taifě Valencie, připojil se k silám Jakuba I. Aragonského, aby slavil mši v centrální mešitě města. Později ve svém životě využil své právní dovednosti k pomoci s publikací valencijských zákonů, známých jako Furs de València. Zemřel ve Vicu v roce 1243 a byl pohřben v jeho katedrále.
Uctívání
Papež Alexandr IV. ho prohlásil za blahoslaveného v roce 1260 a později ho kanonizoval papež Klement XI. v roce 1710. Je uznáván jako světec v rámci katolické tradice. Cisterciánský řád si připomíná jeho svátek 24. října, zatímco diecéze Vic si ho připomíná 26. října. V náboženském umění je obvykle zobrazen v cisterciánském habitu jako biskup.