Bernardino Realino byl jezuitský kněz z 16. století, známý pro svou rozsáhlou pastorační činnost v Neapoli a Lecce. Narodil se do šlechtické rodiny v Carpi, původně studoval právo v Bologni, kde získal doktorát a působil v různých obecních funkcích, včetně soudce a výběrčího daní. Jeho život se změnil poté, co ho silný kázání v Neapoli inspirovalo k vstupu do Tovaryšstva Ježíšova v roce 1564. Následně se stal oddaným kazatelem, učitelem katechismu a zakladatelem jezuitského koleje v Lecce.
Náboženský život
Po vysvěcení se Realino zaměřil na duchovní službu, často vykonával farní mise a vyučoval. Založil hnutí pro zlepšení morální a teologické výchovy diecézních kněží. V Lecce byl vysoce ceněn pro své kázání a péči o chudé a galejníky. Většinu pozdních let života strávil v Lecce, kde byl nakonec požádán, aby se stal patronem města.
Uctívání
Pro svou hrdinskou ctnost byl Realino prohlášen za Čestného v roce 1838. Blahořečen byl papežem Lvem XIII. v roce 1896 a následně svatořečen papežem Piem XII. v roce 1947. Po svatořečení byl jmenován patronem Lecce. Jeho ostatky jsou uloženy v kostele Chiesa del Gesù a jeho svátek se slaví 2. července.