Badurad byl biskupa paderbornského v 9. století, který řídil diecézi Paderborn od roku 815 až do své smrti v roce 862. Narodil se do saské šlechty během saských válek a získal vzdělání v katedrále ve Würzburgu. Jako důvěryhodná postava na dvoře Ludvíka Pobožného působil jako královský vyslanec a účastnil se významných církevních koncilů. Je známý svými snahami o posílení víry svých lidí získáváním svatých relikvií.
Církevní kariéra
Po nástupu po biskupu Hathumarovi si Badurad od císaře Ludvíka Pobožného zajistil církevní imunitu pro svou katedrálu. Hrál ústřední roli v náboženském životě regionu a zasvětil hlavní oltář v opatství Corvey. Během svého dlouhého působení se účastnil různých koncilů, včetně schůzek v Mohuči, a působil jako soudce při důležitých procesech té doby.
Relikvie a víra
Aby bojoval proti místním pověrám a podpořil správné uctívání, Badurad aktivně vyhledával svaté relikvie. Přivezl ostatky svatého Liboria z Le Mans do Paderbornu a získal také relikvie svatého Landelina z Cambrai. Věřil, že přítomnost těchto svatých ostatků a zázraky s nimi spojené pomohou vést obyčejné lidi ke skutečné zbožnosti.
Odkaz a smrt
Baduradovy politické aliance se změnily po smrti Ludvíka Pobožného, což vedlo k dočasné ztrátě jeho biskupského úřadu, když podpořil Lothara. V pozdějších letech se méně zapojoval do císařské politiky. Zemřel v roce 862 a jeho úmrtí bylo zaznamenáno v nekroloziích paderbornské katedrály i kláštera Abdinghof. Je uctíván jako světec.