Aymard z Cluny byl benediktinský mnich 10. století, který působil jako třetí opat kláštera v Cluny ve Francii. Po smrti Oda si mniši vybrali Aymarda, aby komunitu vedl, údajně inspirováni symbolickým zjevením, kdy přijížděl do kláštera na koni s rybami. Během svého působení se zaměřil na praktickou správu majetku kláštera a rozšířil jurisdikci opatství o další dva kláštery. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.
Život a působení
Aymard se přísně držel Řehole svatého Benedikta. Byl znám svými organizačními schopnostmi, zejména při správě rostoucích materiálních zdrojů a majetku opatství. Jeho působení znamenalo rozšíření vlivu Cluny přidáním klášterů v Sauxillanges a u Saint-Paul-Trois-Chateaux do jeho jurisdikce.
Vzdání se úřadu a smrt
V roce 954, poté co oslepl, Aymard rezignoval, protože se domníval, že nemůže plnit své povinnosti. Doporučil Majola jako svého nástupce, který nakonec funkci přijal. Aymard strávil zbytek života v nemocnici, kde zemřel v roce 965. Je připomínán jako blahoslavený, s připomínkou 19. listopadu.