Asterius Sofista byl teolog a kněz z Kappadokie, který působil ve 4. století. Původně se vyučil rétorikou, ale stal se významným obráncem arianismu a teologických názorů Eusebia z Kaisareje. Jeho učení zdůrazňovalo, že Syn je spontánní zjevení vůle Otce. I když byl žákem Luciana z Antiochie a později se účastnil synody v Antiochii v roce 341, nikdy nezastával formální církevní úřad, částečně kvůli období pohanství během pronásledování za vlády Maximiána.
Život a teologie
Asterius se narodil v Kappadokii kolem roku 270 a před konverzí byl znám svými rétorickými schopnostmi. Byl spojen s eusebiánskou stranou a podporoval jejich teologické postoje. Během pronásledování vedených Maximiánem v roce 304 údajně přešel k pohanství, ale nakonec byl znovu přijat do křesťanské církve Lucianem z Antiochie.
Písemná díla
Z Asteriových spisů se dochovalo jen málo. Jeho dílo zahrnuje sbírku 31 kázání sloužících jako komentář ke Žalmům, dopis adresovaný Eusebiovi a Syntagmation. Části jeho Syntagmation se dochovaly prostřednictvím spisů jiných autorů, jako byli Marcellus z Ankyry a Atanasius Alexandrijský.