Antonius z Gerace byl mnich a poustevník z 10. století, který žil v Kalábrii. Podle basilejského řezu žil životem mimořádné prostoty a odtržení od světských statků. Žil v klášteře svatého Filipa nedaleko Locri, kde žil s dalšími askety, Nikodemem z Mammoly a Jeiuniem z Gerace. Jeho duchovní cesta byla definována hlubokým závazkem k modlitbě a přísné pokání.
Život a asketismus
Jako pokání konající mnich se Antonius zaměřil na duchovní oddanost. Žil skromným životem charakterizovaným intenzivní modlitbou a neustálým pokáním. Zůstal v klášteře v Locri, kde nakonec zemřel. Mnoho zázraků mu bylo přisuzováno, a to jak během jeho života, tak po jeho smrti.
Uctívání
Katolická církev ho uznává za svatého. Jeho památka je každoročně uctívána 23. srpna, což je datum zaznamenané v Římském martyrologiu. Pohřben zůstává v klášteře, kde prožil své poslední dny.