Antonio Lucci byl františkánský mnich 18. století, který působil jako biskup bovinský. Narodil se jako Angelo Nicola Lucci roku 1682 a v roce 1698 vstoupil do řádu menších bratří konventuálních, kde přijal jméno Antonio. Po dokončení teologických studií a vyučování na různých institucích, včetně Papežské univerzity sv. Bonaventury, jej papež Benedikt XIII. jmenoval biskupem. Svou diecézi spravoval od roku 1729 až do své smrti v roce 1752 a získal uznání pro svou teologickou odbornost a oddanost duchovnímu blahu své komunity.
Život a působení
Jako biskup se Lucci zaměřil na obnovu uplatňování Evangelia mezi věřícími a často navštěvoval místní fary. Svůj biskupský příjem využíval k zakládání bezplatných škol a podporoval vzdělávací díla. Jeho vedení zahrnovalo opravu kostelů a udržování disciplíny mezi duchovními. Dále byl autorem významného hagiografického díla o františkánských svatých a blahoslavených z prvních dvou století církve.
Uctívání
Proces jeho blahořečení započal roku 1764 a papež Pius IX. jej roku 1847 prohlásil za ctihodného. Po schválení zázraku jej papež Jan Pavel II. blahořečen roku 1889. Katolická tradice si jej připomíná svátkem 25. července.