Antonin Bajewski byl polský františkánský mnich a kněz narozený ve Vilně v roce 1915. Po vstupu do Řádu menších bratří v roce 1934 byl vysvěcen v roce 1939 a působil jako vikář u Maxmiliána Kolbeho. Během německé okupace byl zatčen spolu s Kolbem. Ve vězení podporoval spoluvězně tím, že se s nimi dělil o své jídlo a zlepšoval jim náladu. Nakonec byl poslán do koncentračního tábora Osvětim, kde zemřel na tyfus v květnu 1941.
Život a smrt
Po vysvěcení pracoval Bajewski úzce s Maxmiliánem Kolbem. Po zatčení německými vojsky prokazoval velkou soucit s ostatními vězni tím, že se s nimi dělil o své příděly. Jeho snaha udržovat morálku lidí kolem něj pokračovala až do deportace do koncentračního tábora Osvětim. Zde se nakazil tyfem, který vedl k jeho smrti v květnu 1941.
Uctívání
Katolická církev ho uznává jako svatého a mučedníka. Byl blahořečen v roce 1999 papežem Janem Pavlem II. jako součást skupiny známé jako 108 mučedníků druhé světové války. Jeho svátky se slaví 7. května a 12. června, přičemž ten druhý je společný svátek pro skupinu mučedníků.