Antonietta Meo byla mladá Italka, která žila v Římě v prvních desetiletích 20. století. Narodila se v roce 1930 a proslavila se hlubou náboženskou oddaností, a to i přes utrpení způsobené osteosarkomem, což je kostní nádor. I po amputaci nohy si zachovala veselý a charismatický duch. Katolická církev ji uznává jako ctihodnou, čímž se stala jednou z nejmladších osob zvažovaných pro blahořečení v moderní historii.
Život a víra
Po zranění kolene, které vedlo k diagnóze rakoviny, čelila Antonietta ztrátě nohy s velkou odvahou. Byla známá psaním více než sta dopisů a básní Ježíši a Panně Marii, v nichž často popisovala duchovní vize. Její fyzické utrpení vnímala jako způsob, jak obětovat se pro obrácení druhých. Během svého krátkého života se aktivně účastnila svátostí a učitelé si jí všimli pro její veselou povahu.
Uctívání
Náboženské ctnosti dívky byly oficiálně uznány papežem Benediktem XVI. v roce 2007. Její ostatky jsou uloženy v bazilice Santa Croce in Gerusalemme, kde svatyně obsahuje relikvie z jejího života. Její svátek se slaví 3. července, což je výročí její smrti v roce 1937.