Anthusa z Mantineje byla poustevnice a abatyše, která žila v 8. století v Byzantské říši nedaleko Konstantinopole. Po letech asketického života v horské samotě založila dva kláštery, jeden pro muže a jeden pro ženy. Jako představená ženského společenství dohlížela na devadesát mnišek známých svou duchovní disciplínou. Kvůli odporu proti ikonoklastické politice císaře Konstantina V. čelila ona i její následovníci a její synovec, opat mužského kláštera, zatčení a mučení.
Život a odpor
Anthusin odpor proti císařskému ikonoklasmismu vedl k tvrdému pronásledování. Její život byl ušetřen poté, co předpověděla bezpečný porod císařovnin dvojčat. Po této události jí císařovna poskytla několik statků. Anthusa se nakonec vrátila do svého kláštera, kde žila až do své smrti v roce 759. Byla pochována ve své vlastní cele.
Odkaz a uctívání
Císařovna, která byla pojmenována po Anthuse a vychovávána jí, se později stala svatá a založila první křesťanský sirotčinec. Anthusa je vzpomínána jako vyznavačka pro její vytrvalost v utrpení. Je uctívána v pravoslavné tradici při svém svátku, který se slaví 27. července.