Anoub byl egyptský křesťanský mnich, asketa a samotář 4. a 5. století. Žil v oblasti Sketis v Dolním Egyptě a byl součástí skupiny sedmi duchovních bratří, včetně Poemena a Paësia. Je uznáván jako významná postava mezi pouštními otci a je zaznamenán v Apophthegmata Patrum. Proslul svou mimořádnou přísností a vedl klášterní komunitu v Terenuthis po vpádu do Sketis, kladl důraz na pokojné soužití a přehlížení chyb druhých pro udržení jednoty.
Klášterní život

Po pronásledování pro svou víru se Anoub stal vůdcem mezi svými bratry. Když barbarské nájezdy přinutily mnichy uprchnout ze Sketis, vedl je do bývalého pohanského chrámu v Terenuthis. Zde pomohl založit cenobitní komunitu, aby zajistil ochranu mnichů. Jeho život byl definován intenzivní modlitbou a manuální prací, jeho následovníci údajně spali pouze čtyři hodiny každou noc.
Duchovní učení
Anoub zdůrazňoval důležitost integrity a ticha. Učil, že pravá spravedlnost spočívá v zaměření se na vlastní nedostatky, a ne na hříchy bližních. Aby podpořil pokoj mezi svými bratry, použil podobenství o kamenné soše, navrhující, aby zůstali nehybní provokací nebo lichotkami. Také slavně zabránil bratru v honbě za chamtivostí tím, že tajně ztratil truhlu se zlatem v řece.
Uctívání
Jako svatý je Anoub připomínán pro svou proradnost a schopnost konat zázraky. Jeho odkaz je zachován prostřednictvím Výroků pouštních otců a spisů Nikolaje Velimiroviče. Je uctíván v různých křesťanských tradicích, včetně katolické a ortodoxní, za jeho roli při formování raného klášterního společného života prostřednictvím jeho oddanosti pokoře a míru.
