Anna Ivanovna (1693–1740) byla regentkou Kurlandského a Zemgalského vévodství v letech 1711 až 1730 a poté od roku 1730 až do své smrti v roce 1740 vládla jako ruská carevna. Její vládu výrazně utvářela politika zahájená jejím strýcem Petrem Velikým, včetně ambiciózních stavebních projektů v Petrohradě, podpory Ruské akademie věd a opatření upřednostňujících šlechtu. Západní historikové tradičně pokládali její vládu za pokračování Petrova přechodu od staromoskevských zvyklostí k dvoru evropského typu, zatímco v Rusku bývá často označována za temnou dobu.
Mládí




Anna se narodila v Moskvě jako dcera cara Ivana V. a Praskovji Saltykovové. Ivan V. sdílel moc se svým mladším nevlastním bratrem Petrem Velikým, ale byl duševně postižen a prakticky neschopen vládnout, takže Petr po Ivanově smrti v roce 1696 vládl sám. Anna vyrůstala u přísné a skromné matky, která ji učila ctít ctnost, střídmost a náboženství. V roce 1708 se rodina přestěhovala do Petrohradu, kde na ni silně zapůsobila nádhera dvorského života, která ostře kontrastovala s asketismem, jemuž dávala přednost její matka.
Kurlandsko a nástup na trůn




V roce 1710 se Anna provdala za kurlandského vévodu Fridricha Viléma v okázalém obřadu, ten však v lednu 1711 zemřel náhle na cestě do svého vévodství. Poté vládla Kurlandsku téměř dvacet let a když Petr II. zemřel bez potomků v roce 1730, čímž vymřela mužská linie dynastie Romanovců, zvolila ji nejvyšší tajná rada carevnou. Rada od ní požadovala podepsání podmínek omezujících její moc, ty však později odmítla a vládla s širokými pravomocemi.
