Aniela Salawová byla polská žena narozená v roce 1881, která zasvětila svůj život službě a víře. Vyrůstala ve velké, nábožensky založené rodině v Sieprawě a později se přestěhovala do Krakova, kde pracovala jako hospodyně. Po duchovním obratu vstoupila do Třetího řádu svatého Františka. Během první světové války se dobrovolně věnovala ošetřování vojáků v nemocnicích. Její nezištné oddání nemocným nakonec vedlo k jejímu zhoršujícímu se zdraví a zemřela v Krakově v roce 1922.
Život a služba


Po prožití hlubokého duchovního probuzení se Salawová zavázala k životu ctnosti a soukromým slibům. Přestože jí křehké zdraví bránilo vstoupit do náboženského řádu, našla naplnění v Sekulárním františkánském řádu. Během první světové války se věnovala péči o zraněné vojáky v Krakově. I přes osobní těžkosti, včetně ztráty zaměstnání a izolace, pokračovala ve svém oddání službě až do své smrti.
Uctívání

Salawová byla blahořečena papežem Janem Pavlem II. v roce 1991. Toto uznání následovalo po vyšetřování zázraku zahrnujícího uzdravení mladého chlapce s poraněním mozku. Její ostatky jsou v současné době uloženy v bazilice svatého Františka z Assisi v Krakově. Katolická církev ji připomíná 12. března.
