Andrzej Wajda (1926–2016) byl polský filmový a divadelní režisér a přední představitel polské filmové školy. Proslul zejména svou trilogií válečných filmů, a to filmy Generace (1955), Kanál (1957) a Popel a diamant (1958). Patřil k nejuznávanějším světovým filmařům, zkoumal politický a společenský vývoj své rodné země, mýty polské národní identity a boj o zachování důstojnosti za těžkých okolností. Obdržel čestného Oscara, Zlatou palmu a čestné Zlaté lvy a Zlaté medvědy z Benátek a Berlína.
Mládí a studia



Wajda se narodil v Suwałkách a v roce 1942 se připojil k polskému odboji, kde sloužil v Zemské armádě. Po válce studoval malířství na krakovské Akademii výtvarných umění, poté nastoupil na filmovou školu v Lodži, kterou absolvovalo mnoho pozdějších významných polských režisérů. Filmovou kariéru začínal jako asistent režiséra Aleksandra Forda, po němž dostal příležitost natočit vlastní celovečerní film Generace, jímž zahájil svou hlavní tvorbu.
Hlavní díla



Vedle filmu se Wajda věnoval také divadlu a přitahovala ho alegorie a symbolika, s opakujícími se motivy, jako je sklenka alkoholu zapálená ohněm, představující mladistvý idealismus zničený válkou. V sedmdesátých letech byl mimořádně plodný a jeho pozdější film Člověk z železa (1981), pokračování filmu Člověk z mramoru, podpořil polské hnutí Solidarita a získal Zlatou palmu. Čtyři jeho filmy byly nominovány na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Pozdější tvorba


V roce 1990 obdržel Wajda Evropskou filmovou cenu za celoživotní dílo a na počátku devadesátých let byl zvolen senátorem a stal se uměleckým ředitelem varšavského Teatru Powszechného. Nadále natáčel filmy o druhé světové válce a polsko-židovských vztazích, mezi nimi Korczak (1990) a Velký týden (1995), a jeho film Katyň (2007) byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
