Anastasius II. byl římský kněz, který působil jako biskup římský od konce roku 496 až do své smrti v listopadu 498. Narodil se v Římě v rodině kněze a do papežského úřadu se dostal s podporou frakce usilující o vyřešení akaciánského schizmatu, dlouhodobého doktrinálního sporu mezi východní a západní církví. Jeho pokusy o usmíření těchto rozdělených křesťanských společenství prostřednictvím diplomatických gest a kompromisů vyvolaly značné tření s mnoha duchovními v Římě, což nakonec vedlo k dalšímu rozdělení v západní církvi po jeho smrti.
Církevní snahy
Aby zlepšil vztahy s Východem, poslal papež zástupce k setkání s byzantským císařem. Vyjádřil ochotu přijmout určité předchozí náboženské praktiky s cílem usnadnit mír. Tato smírčí jednání, včetně pověstí, že udělil přijímání spojenci vyvrženého patriarchy Akacia, rozzlobila mnoho římských úředníků. Toto napětí vytvořilo hluboký rozkol mezi těmi, kteří upřednostňovali umírněnost, a těmi, kteří požadovali striktní dodržování předchozích postojů.
Odkaz a smrt
Po jeho náhlé smrti v roce 498 vedly stávající napětí k laurentskému schizmatu, protože soupeřící frakce jmenovaly konkurenční papeže. Zatímco středověké tradice ho někdy vnímaly negativně, moderní učenci považují takovou kritiku za historické nedorozumění. Přestože není kanonizován v katolické církvi, je uznáván jako světec v tradici východní pravoslavné církve.