Anastasius I. byl římský papež a kněz, který působil jako biskup římský od konce roku 399 až do své smrti v roce 401. Narodil se v Římě Maximu a nastoupil po Siriciovi. Jeho pontifikát se vyznačoval jeho teologickými postoji, včetně odporu k dílům Origena, které odsoudil prostřednictvím koncilů v roce 400. Podpořil také snahy o boj proti donatismu v severní Africe a zavedl liturgické praktiky, například pokyn, aby se duchovní při čtení evangelií klaněli.
Život a působení

Během své krátké vlády udržoval Anastasius úzké vazby s významnými osobnostmi, jako byli Augustýn, Paulinus a Hieronymus. Proslavil se svou teologickou přísností, zejména zaměřováním se na spisy Origena po jejich překladu do latiny. Zorganizováním koncilů dosáhl formální dohody, že učení alexandrijského teologa je v rozporu s církevní doktrínou. Poskytl také pokyny kněžím ohledně specifických gest používaných při čtení evangelií.
Uctívání a odkaz

Svatý je vzpomínán pro svou svatost, což poznamenal Hieronymus, který ho popsal jako muže s velkým duchovním bohatstvím navzdory jeho chudobě. Po své smrti v Římě byl pohřben v katakombách Pontiana spolu se svým nástupcem, Inocencem I. Je uctíván jako světec v katolické, anglikánské a pravoslavné tradici, přičemž jeho svátek se slaví 19. prosince.
