Amicus a Amelius byli dvě postavy ze středověkých náboženských a rytířských legend, oslavované pro své absolutní přátelství a schopnost vzájemné oběti. Podle italské hagiografické tradice byli franskými rytíři sloužícími za vlády Karla Velikého, kteří zemřeli v roce 773 během boje s Longobardy. Jejich příběh, který inspiroval nesčetné epické básně a prozaické účty po celé Evropě, zdůrazňuje pouto tak silné, že přesahuje fyzmickou identitu a dokonce i smrt. Jsou uctíváni jako mučedníci v místní tradici Mortary v Itálii.
Legendární zprávy
Různé středověké verze je popisují jako neoddělitelné společníky narozené ve stejný den. V některých vyprávěních sdíleli jedinečné pouto, které umožňovalo jednomu převzít identitu druhého během soudního souboje, aby ochránil svého přítele. Jiné účty se zaměřují na témata léčení a oběti, kde činy jednoho přítele vedou k zázračnému uzdravení druhého. Společné pro mnoho příběhů je motiv sjednocení jejich těl po smrti, symbolizující jejich nerozlučné spojení.
Uctívání a odkaz
Tito dva jsou připomínáni 12. října. V Mortaře jsou vzpomínáni jako mučedníci, kteří padli během konfliktu mezi Franky a Longobardy. Jejich odkaz přetrval prostřednictvím široké škály literárních děl, včetně Epistula ad Bernardum, francouzských chansonů de geste a anglonormanských básní. Tyto texty pomohly šířit jejich příběh o vzorové lásce k bližnímu po celém středověkém světě, spojující rytířské ideály s náboženskou oddaností.