Aloysius Stepinac byl chorvatský církevní představitel, který působil jako arcibiskup záhřebský v letech 1937 až 1960. Narodil se v Brezariću, před kněžským svěcením byl členem františkánského řádu a později v roce 1953 byl povýšen na kardinála. Jeho působení zahrnovalo období Království Jugoslávie a éru Nezávislého Chorvatského Státu během druhé světové války. Po válce byl souzen komunistickou vládou Jugoslávie, kde byl odsouzen za velezradu a účast na násilných konverzích. Několik let strávil ve vězení a poté žil pod dohledem vlády v Krašić.
Život a kariéra
Po službě jako válečný zajatec v první světové válce studoval Stepinac teologii a filozofii v Římě. Byl vysvěcen v roce 1930 a nakonec se stal předsedou Biskupské konference Jugoslávie. Jeho působení bylo poznamenáno politickými otřesy poloviny 20. století, včetně jeho vztahů s režimem Ustaše podporovaným státy Osy. Po svém odsouzení byl propuštěn z vězení, ale zůstal omezen na svůj domovský okres až do své smrti v roce 1960.
Uctívání a odkaz
Stepinacův odkaz zůstává předmětem významných debat kvůli jeho válečným činům a následnému soudu. Zatímco někteří zdůrazňují jeho snahy o ochranu jednotlivců, jiní kritizují jeho vztah s válečnou vládou. V roce 1998 jej blahořečil papež Jan Pavel II, uznávaje ho za mučedníka. Je uctíván jako blahoslavený v katolické církvi, ačkoli interpretace jeho života se stále liší mezi katolickou a pravoslavnou tradicí.