Alfons XIII. (1886–1941) byl španělským králem od svého narození až do 14. dubna 1931, kdy byla vyhlášena Druhá španělská republika. Protože jeho otec zemřel o rok dříve, stal se panovníkem již při svém narození a jeho matka vykonávala regentství až do roku 1902, kdy převzal plnou moc. Pro své africanistické názory přezdívaný El Africano se prezentoval jako král-voják a aktivně zasahoval do politiky, často využívaje své ústavní pravomoci způsobem, který vyvolával spory. Jeho vláda zahrnovala španělsko-americkou válku, první světovou válku a nástup diktatury Miguela Primo de Rivery.
Mládí a sňatek





Alfons se narodil roku 1886 v Madridu a dostal převážně vojenské vzdělání. V roce 1906 se oženil s princeznou Viktorií Eugenií Battenberskou, vnučkou královny Viktorie, při obřadu, který poznamenal atentát: bomby zabily několik přihlížejících a členů průvodu, královský pár však zůstal nezraněn. Viktorie byla nositelkou hemofilie, a tato nemoc se přenesla na jejich syna Gonzala, což manželství zatěžovalo.
Úpadek monarchie





Během první světové války využíval Alfons svých vztahů s jinými evropskými královskými rodinami, aby pomohl udržet Španělsko neutrální. Politické krize v 10. letech 20. století, násilí v Maroku a zavedení diktatury Primo de Rivery v roce 1923, kterou schvaloval, však oslabily jeho ústavní legitimitu. Po neúspěchu diktatury ztratil většinu své politické podpory. Opustil Španělsko po komunálních volbách z dubna 1931, které byly vnímány jako referendum o monarchii, a o několik dní později byla vyhlášena republika.
