Alessandro Luzzago byl koncem 16. století italský šlechtic, teolog a pedagog, který žil v Brescii a Miláně. Narodil se do významné brescské rodiny, studoval filozofii u jezuitů a později teologii v Miláně pod vedením svatého Karla Boromejského. Přestože se chtěl připojit k jezuitskému řádu, finanční problémy jeho rodiny mu v tom zabránily. Místo toho věnoval svůj život veřejné službě a správě různých charitativních organizací, usiloval o propojení mezi místní samosprávou a náboženskými institucemi péče.
Veřejná a náboženská činnost
Jako člen městské rady Brescie se Luzzago zaměřil na koordinaci úsilí mezi vládou a církevními charitami. Působil jako správce Monti di Pietà a chránil několik charitativních ústavů. Podpořil náboženské vzdělávání po Tridentinském koncilu, obnovil městské katechetické programy a založil Kongregaci svaté Kateřiny Sienské. Založil také Kongregaci Ducha Svatého, aby podpořil spolupráci mezi vládnoucí třídou při podpoře místní péče.
Uctívání a odkaz
Luzzago zemřel v Miláně v roce 1602 a nakonec byl pohřben v Brescii. Jeho pověst svatosti vedla k zahájení procesu blahořečení a v roce 1899 ho papež Lev XIII. prohlásil za ctihodného poté, co uznal jeho hrdinské ctnosti. Jeho duchovní odkaz zahrnuje různá díla, jako například instrukce pro rytíře Maltézského řádu, která využívala metody inspirované Duchovními cvičeními Ignáce z Loyoly.