Aleksander Woźny byl polský katolický kněz, který žil v letech 1910 až 1983. Narodil se v Uzarzewu a působil v arcidiecézi poznaňské během svého působení. Během druhé světové války byl vězněn v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau, kde vykonával nucené práce. Po válce čelil pronásledování stalinistickým režimem a byl vězněn úřady. Je si připomínán pro svou rozsáhlou pastorační práci, zejména pro jeho oddanost podpoře rodin, žen a lidí bojujících se závislostí.
Život a působení


Woźny byl vysvěcen v roce 1933 a před válkou působil jako farář v několika farnostech. Po přežití koncentračních táborů se vrátil do Poznaně, aby vedl farnost sv. Jana Kantianského. Byl neúnavným obhájcem marginalizovaných a založil charitativní iniciativy, jako je Pogotowie Miłości, aby pomáhal chudým a nemocným. Poskytoval také duchovní vedení akademikům a založil poradenské služby pro manželství na podporu místních rodin.
Uctívání


Katolická církev ho uznává jako služebníka Božího. V roce 2016 byly jeho ostatky exhumovány a přemístěny do speciálního sarkofágu v kostele sv. Jana Kantianského v Poznani. Je uctíván pro své duchovní vůdcovství a jeho roli v podpoře různých náboženských hnutí a spolků ve své diecézi.
