Alberto ze Sarteana byl františkánský mnich a kazatel 15. století, proslulý svou výřečností. Narodil se v Sarteanu roku 1385 a vstoupil do řádu Observantních františkánů minoritů po vzoru učení Bernardina ze Sieny. Díky svému umění rétoriky si vysloužil přezdívku „Král kazatelů“ a často se podílel na zprostředkování míru mezi různými italskými městy. Působil také jako významný diplomat zastupující zájmy papeže Evžena IV. v jeho snaze o navázání komunikace s východními křesťanskými církvemi.
Diplomatické působení

Papež ho jmenoval apoštolským delegátem na Východ, pokrývajícím oblasti včetně Egypta a Etiopie. V roce 1439 cestoval, aby předal formální pozvání Koptské církvi k účasti na Florenském koncilu. Tato mise měla podpořit jednotu mezi křesťanskými tradicemi. V roce 1441 se vrátil do Itálie doprovázený čtyřmi koptskými biskupy.
Odkaz a uctívání
V rámci františkánského řádu je uznáván jako jeden z hlavních pilířů Observantské reformy po boku svého učitele Bernardina. Přestože ho františkáni vždy uctívali jako blahoslaveného, katolická církev jeho kultus oficiálně neschválila. Jeho postava je připomínána v umění, konkrétně na bronzových dveřích baziliky svatého Petra v Římě.
