Alberto Santos-Dumont (1873–1932) byl brazilský aeronaut, sportovec a vynálezce, který výrazně přispěl k rané vývoji vzducholodí i letadel těžších než vzduch. Narodil se v zámožné rodině pěstitelů kávy a většinu dospělého života strávil v Paříži, kde navrhoval, stavěl a řídil motorové vzducholodě. V roce 1901 získal Deutschovu cenu tím, že obletěl Eiffelovu věž, a stal se tak tehdy jedním z nejznámějších lidí na světě. V Brazílii je považován za národního hrdinu.
Mládí












Santos-Dumont byl šestým z osmi dětí inženýra Henrika Dumonta a jeho manželky Francisky de Paula Santosové. Rodina se v rámci Brazílie několikrát stěhovala, protože otec pracoval na výstavbě železnic a později hospodařil na kávové plantáži. Na otcově statku chlapec stavěl stroje a naučil se ovládat lokomotivy. Čtení románů Julesa Verna v něm probudilo touhu dobýt vzduch a v roce 1888, tedy v patnácti letech, spatřil svůj první let člověka, výstup balonu v São Paulu.
Cesta k motorovému letu












Po své první cestě do Evropy v roce 1891 se Santos-Dumont věnoval leteckým pokusům, hlavně ve Francii. Od vzducholodí přešel ke strojům s pevnými křídly. Dne 23. října 1906 přeletěl jeho letoun 14-bis asi 60 metrů na hřišti Bagatelle nedaleko Paříže a vzlétl bez vnějšího startovacího zařízení. Později téhož roku před přihlížejícím davem uletěl 220 metrů, což bylo oficiálně uznáno za první letový výkon tohoto druhu u letadla těžšího než vzduch.
