Albert z Trapani byl kněz řádu karmelitánů z 13. století, známý svým asketickým životem a kázáním. Narodil se v Trapani do šlechtické rodiny a po svém narození byl zasvěcen Panně Marii, po níž se rozhodl věnovat svůj život službě církvi. V rámci svého řádu zastával různé vedoucí funkce, včetně provinciálního superiora pro sicilskou oblast. Během svého působení byl uznáván pro své úsilí o evangelizaci, vztahy s židovskou komunitou a pověst léčení nemocí.
Život a působení
Po vstupu do řádu karmelitánů v roce 1258 působil Albert jako žebrák-kazatel na Sicílii. Projevoval přísnou sebekázeň, například konzumací hořkého pelynělku, aby otupil své smysly. Byl znám svými pozitivními vztahy s Židy, včetně záchrany lidí před utonutím a léčení nemocí. V roce 1301 se jeho modlitbám připisuje přerušení blokády v Messině, která zabránila šíření hladomoru během obléhání.
Uctívání a odkaz
Albert byl blahořečen papežem Mikulášem V. v roce 1454 a svatořečen papežem Sixtem IV. v roce 1476. Jeho svátek se slaví 7. srpna. Různé relikvie svatého jsou uchovávány na místech, jako je Dublin, Corleone a Trapani. Byl předmětem zbožnosti pro několik významných svatých a jeho památka je uctívaná prostřednictvím různých náboženských tradic a historických vzpomínek na Sicílii.