Akepsima byl syřský poustevník a kněz ze 4. století, jehož život popsal Theodor z Kyrru ve svém díle Dějiny mnichů. Žil jako samotář nedaleko města Kyr a věnoval se extrémní askezi skrze neustálou modlitbu, půst a nošení kostěnice. Žil v malé celu s klikatým vchodem, aby zabránil zvědavým pohledům, a živil se čočkou namočenou ve vodě. Šedesát let žil v samotě v poušti.
Život a zázraky
Během svého dlouhodobého odloučení údajně Akepsima konal zázraky. Když se pastýř pokusil v noci hodit na něj kámen, jeho ruka ochromla, dokud mnich nedonesl vodu. Další člověk, který se pokusil špehovat poustevníka z stromu, trpěl dočasným ochromením poloviny těla. Oba muži se nakonec kajícně obrátili a byli odpuštěni. Před svou smrtí ho místní církevní představený přesvědčil, aby přijal svěcení, po kterém krátce sloužil jako kněz.
Uctívání
Po jeho smrti, která nastala padesát dní poté, co ji předpověděl, se mezi místními obyvateli rozhořela spor o to, kam uložit jeho pozůstatky. Zatímco mnozí se snažili odnést jeho tělo do svých vesnic, zasáhl muž s odkazem na poslední přání svatého. Podle těchto pokynů byl Akepsima pohřben na místě svého bydliště. Je uctíván jako vážený mnich v katolické i ortodoxní tradici.