Zosimus byl římský biskup v letech 417 až do své smrti koncem roku 418. Narodil se v Mesorace a vedl církev v období poznamenaném významnými teologickými a jurisdikčními napětími. Jeho vedení se vyznačovalo zapojením do sporů o autoritu arcibiskupství v Arles v Galii a jeho počáteční váhavostí při odsuzování pelagianismu. Navzdory těmto složitostem je uznáván jako světec v několika křesťanských tradicích, včetně katolické, ortodoxní a anglikánské.
Život a pontifikát
Zosimus působil jako papež přibližně patnáct měsíců. Během svého pontifikátu se vyrovnával s intenzivními konflikty týkajícími se církevní hierarchie v Galii a teologického statusu pelagianismu. Zpočátku vyjádřil pochybnosti o odsouzení Pelagia a naznačil, že afričtí biskupové mohli jednat příliš rychle. Nakonec však vydal Tractoria, která formálně odsoudila pelagianismus. Jeho působení zahrnovalo také spory s africkými duchovními o práva vyloučených kněží odvolat se do Říma.
Uctívání a odkaz
Je uctíván jako světec 26. prosince v různých tradicích, včetně koptského a katolického kalendáře. Zosimus je připomínán pro svá různá církevní nařízení, například ty týkající se jáhnů a zasvěcení velikonočních svíček. Byl pohřben v bazilice svatého Vavřince mimo hradby v Římě a jeho spisy, včetně několika dopisů biskupům, zůstávají součástí historických záznamů rané církve.