Zoilo byl kněz a poustevník, který žil v oblasti Jaderského moře na konci 3. nebo na počátku 4. století. Podle středověkých martyrologií žil jako poustevník v bažinaté krajině nedaleko Ogleje, kde údajně pohřbíval křesťanské mučedníky z pronásledování za vlády Diokleciána, včetně svatého Chrysogona. Některé tradice naznačují, že zemřel jako mučedník v roce 303, jiné ho popisují jako svatého muže, který zemřel po provedení těchto pohřbů. Je si především pamatován pro svůj asketický život a spojení s ranou křesťanskou komunitou v oblastech Istrie a Dalmácie.
Život a smrt
Zoilo žil jako samotář nedaleko Ogleje a je spojován s pohřbíváním několika mučedníků. Podle legendy vychoval tři sestry, Agapu, Chionii a Irenu. Jeho smrt je spojována s pronásledováním za vlády Diokleciána, ačkoli historické detaily zůstávají nejasné. Zemřel údajně v okolí Škocjan ob Soči a jeho ostatky nakonec spočívaly v bazilice Nanebevzetí v Ogleji.
Uctívání a patronát
Jeho relikvie byly přeneseny do Vidu v roce 452 a později se dostaly do Zadaru, kde se stal velmi populární postavou. V Zadaru je uctíván jako patron města, místní nemocnice a chudých a vzýván proti epidemiím. Je také uznáván jako ochránce Zadarské diecézní charity. Jeho svátky se slaví 16. ledna a 23. prosince.